Téma týdne » Sebevražda

28. ledna 2011 v 22:03 | Lindsey |  • Jednorázovky
Stojím před vysokou černou budovou. Dům má celkem 4 patra. Vypadá naprosto opuštěně. Okna mají otřískané rámy a poškrábané sklo. Není za nimi vidět nic než jen temnota, která vás obestře a už nikdy nepustí. Velká tmavá vrata připomínají ústa obrovské nestvůry. Když se dveře otevřou pro nově příchozího, je možno zahlédnout rudý koberec připomínající jazyk, který pohltí každého, kdo by se jen pokusil vystoupat na vstupní schody. Celý dům mi připomíná ďábla v celé jeho kráse. I počasí jakoby moji verzi potvrzovalo. Černé nebe poseto těžkými mraky, které nepropouští svit měsíce. Černou tmu občas narušuje zvuk hromu a klikatý blesk pokrývající celou oblohu. Budova s okolím působí sklíčeným dojmem.
Už jako malá jsem z tohohle místa měla strach. Maminka mi vždy říkávala, že tam chodí jenom zbabělci. Že kdybych tam měla někdy vkročit, Bůh se ode mne odvrátí a já skončím v pekle. Babička s ní nikdy nesouhlasila. Je to prý místo poslední útěchy. Chodí tam lidé, kteří jsou zoufalí a nemají jiného východisko. "Přístav naděje" říkávala. Kdo tam vstoupí, dojde míru. Není žádné bolesti. Jen klid a mír.
Odtrhnu pohled od budovy a s povzdechem přejdu ulici a jdu domů. Aspoň maminka tomu tak říká. Pro mne to domov nikdy nebyl. Doma bylo u babičky. Na vesnici s nádhernou přírodou, kvokajícími slepicemi pod okny a každé ráno probuzení zpívajícími ptáčky. Ne, tenhle odrbaný byt v 2. patře a špinavém městě, ve kterém se den co den probouzím už od svého narození. Otevřu letité dveře bytu a už do předsíně slyším, že oba moji rodiče jsou doma.
"To jsi vážně tak neschopná?! Chtěl jsem jen černý chleba. A co ty? Přineseš normální! Takovou husu jsem jaktěživ neviděl!"
"Ale já nevěděla…" pokusí se chabě matka, ale otec ji vzápětí přeruší.
"Co? Co jsi nevěděla? Že jsi tak blbá? Co já jsem si to vzal!"
"Ahoj," pípnu nesměle z chodby.
"No to je dost, že jdeš!" oboří se na mne matka. "Táta chce bílý chleba a slečna se někde vykecává!"
Z obličeje se mi vytratí zbytek barvy, který mi zůstal po vstupu do předsíně. Chleba! Pekárna je ob čtyři ulice a v zamyšlení nad tím místem jsem na ni zapomněla.
"Já… nějak jsem se zapomněla…" hlesnu vyděšeně.
Otec mi však nedá šanci větu dokončit. "Celý dny se tu jen tak válíš, nic neděláš, a když po tobě člověk jednou něco chce, tak na tebe není spolehnutí!"
"Myslím, že si zasloužíš trest. Není divu, že si nic nepamatuješ, když na tebe jdeme po dobrým. Teď je čas jít na to po zlým. Dones pásek!"
"Ne, to ne! Prosím ne! Já už to neudělám! Dám si pozor" slibuji se slzami v očích.
Matka se však už s páskem a hrozivým výrazem v očích blíží. Polekaně couvám do kouta. Brzy už není kam se schovat. Zvedá ruku a já se přikrčím v očekávání rány…

Sedím na břehu řeky a přemýšlím. Matka s otcem usnuli už před několika hodinami. Krčím se pod tíhou zimy a prohlížím si své nejnovější příspěvky. Modravé modřiny se skvěle doplňují s těmi nazelenalými z minulého týdne a začínaly se pomalu hojit. Zahledím se na tmavou hladinu řeky. Jakou má život cenu? K čemu je všechno snažení, když vás po příchodu domů každý den čeká jen nadávky, zákazy a bití. To hlavně. Nemám žádné přátele. Babička? Zničilo by ji to. Nemohu jí přece říct, že z její jediné dcery vyrostla tyranka, která ubližuje svému vlastnímu dítěti. Nemám na to právo. Pozoruji svůj odraz a pak dostanu spásný nápad. Jak jen to říkávala? Přístav naděje. Jedině tam dojdeš věčného klidu a míru. Vybavím si vysokou černou budovu. Namísto strachu se ovšem dostaví úleva. Konečně klid. Žádné hádky. Žádný pásek. Žádná bolest. Prostě nic.
Zastavím se těsně před velkou černou branou. Zhluboka se nadechnu a prohlédnu si budovu. Nepřipadá mi děsivý. Není to ďábel. Vypadá jako útočiště. S mírným úsměvem vykročím a rudý koberec se přede mnou rozvine. Okna v 2. patře se rozsvítí z radosti nad novým přírůstkem. Všechna ta temnota okolo mne vítá se všemi poctami a rozvírá svou náruč. Dojdu k hlavní bráně a naposledy se ohlédnu. Necítím strach, ale vrchol. Vrchol mého snažení. Skutečný mír.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janiss Janiss | Web | 29. ledna 2011 v 11:34 | Reagovat

úžasně napsaný, jen teda doufám že to není ze své zkušenosti

2 Dee Dee | E-mail | Web | 29. ledna 2011 v 21:42 | Reagovat

souhlasím s Janiss...nádherně napsané, jen doufám, že je to jen smyšlené a není to z tvé vlastní zkušenosti...
musím říct, že tohle téma týdne se mi vůbec nelíbí....už aby ho změnili...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama